Myslím ty takzvaně - doopravdy zlé. Takový, o kterých lidé mluví, když se s nimi setkají. Ty, co jim často hodně vadí. Ty, se kterými nechtějí nebo ještě častěji - neumí jednat. Ty, koho většinou viní za svoje neúspěchy. Poznáte je snadno. Ví se o nich, není to žádná šedá myška, která se snaží proplazit tím životem, pokud možno po svém, s minimálními náklady a maximálním ziskem a pohodlím.
Zlý hoch nebo holka , který se zbytečně nevymlouvá
„Ten drzej fracek, klidně řekne, že to udělal on.“ A podobné tituly, které jim pravidelně dáváme. Nemáme rádi tu jejich aroganci, ten nedostatek respektu. Vadí nám, jak se k nám staví, jak nemají před námi – stářím, postavením, pohlavím - žádný respekt. Jsou nezvladatelní, měli by je zavřít, nejlépe utratit - hned jak se narodí. Rodiče takových spratků by měli izolovat, nejlépe sterilizovat.
Zlý hoch nebo holka, který ví, co chce
„Co si o sobě myslí, smrad, že může mít všechno.“ Považujeme za drzost, pokud si někdo o něco říká, nebo nedej bože - bere si od života to, co mu nabízí. Jsou neskromní, jsou neschopní poznat cenu, jakou jsme my, ta starší dobrá generace (je divné, že si to myslí skoro všechny starší generace – i přesto, že jsme kolaborovali s „komouši“). Je drzost, takhle si o to říkat, mají parchanti počkat až my – moudřejší, zkušenější, zralejší… jim to dáme.
Zlý hoch nebo holka, který nechodí kolem horký kaše
„Víte co mi řek´ Hajzl? Že prý, když nechci dělat dobře svojí práci, mě nepotřebuje.“ Ani se nezastyděl, parchant. Nemají slušné vychování, nemají úctu před ničím, nevědí, co je slušnost, ohleduplnost, solidarita. Ty nevychovanci, vám po letech klidně řeknou, že když nemůžete, tak se máte srovnat. Vědí jen, co chtějí oni, co chceme my, nebo - co potřebujeme - je jim ukradený, je jim to úplně jedno, jak nám je, jak nás tím trápí. Co si o sobě myslí. Dělám, jak můžu a jak mi platí, ti frackové nevědí, že taky zestárnou a pak….
Zlý hoch nebo holka, vidí svět jinak než my
„Voni si myslej, že jim patří svět.“ Nevědí nic o tom, jak těžký život jsme měli my. Klidně si jezděj po světě, nic je to nestojí, ale my? My museli pašovat dederón a záclony z NDR. Ve škole jsou drzí, ptaj se na věci, kterejm nerozuměj, chtěj po kantorech, aby přemýšleli, hledali odpovědi mimo skripta, aby nesli odpovědnost, ale co on chudák kantor podle osnov může? Chtěj do všeho mluvit. A maj prý svoje práva, ale ta si musí zasloužit. Autorita pro ně nic neznamená, mají prý svoje, ale jaký? Ničemu nerozumí, ale myslí si, že sežrali všechno moudro…..
Extrém – Úspěšný Zlý hoch nebo holka v těch drahých, silných autech
Nejhorší jsou ty mladý sekáči a sekačky v těch drahejch silnejch autech, voháklý za několik desítek tisíc, s barákama a pěknýma ženskýma, chlapama, co si nic z toho nezasloužej. Na funkci se dostali přes postel, papínka, jazyky, školy, ale jaký školy - nic neznaj. Jsou bezohlední, vidí jen kariéru, lidi jsou jim ukradený.
Synáček, dcerunka úspěšných rodičů
Úplně nejhorší jsou ty, co nic nedělaj a maj se dobře. Ty to maj nezasloužený, jejich rodiče to určitě nakradli v privatizaci a ty jejich sráči, to teď dávaj obyčejnejm, chudejm lidem na odiv. Těm by se to mělo vyvlastnit, zdanit, aby taky museli začínat od nuly…..
Osobně preferuju raději Zlý hochy a holky než ty Správný.
Lidi poznáte v krizi.
Zlí hoši/holky ji vytvářejí svým jednáním skoro denně – snadno se v nich orientuji. Rychle vím, na čem jsem.
Správný hoch/holka dělá všechno tak, aby se do otevřeného konfliktu nedostal. Než se projeví - to může trvat hodně dlouho…než si najdou alibi, bývá často pozdě a nemožné s ním něco udělat…. Oni za nic nemohou…. Odkaz na Hodný Hochy
Žádné komentáře:
Okomentovat